„Jsem Baťova holka“, často říkávám, a chvatně vysvětluji, co jen těmi slovy myslím. Zkrátka tím říkám, že jsem původem ze Zlína, a že mám túúúze ráda boty. A když boty, tak ne jen na pohled, nýbrž jejich dobrou ševcovinu. Současně věřím v jednoduchou rovnici:

dobré pochozeníčko = pěstěná nožka v dobře ušité botě.

Že nejsem daleko od pravdy, tedy že zdravě opečovávaná noha (chodidlo) je zásadním předpokladem pro pohodlí a komfort v botě, mi měsíc co měsíc potvrzuje má dvorní pedikérka. Říkávám jí familiérně „Patička“. O má chodidla se vždy postará tak, „že se vznáším, až si létám“, … je to hotová kouzelnice.

Pojďte, chcete-li, tiše se uvelebte a já se Patičky zeptám, jak a kde se takovému kouzlení naučila. A budou-li vám slova Patičky vrtat hlavou, napište mi, srdečně vám prozradím, kde Patičku najdete.

Patičko, proč pedikúra?

Naproti své profesi pedikérky jsem nešla přímo. Já chtěla být fotografkou. Maminka s tatínkem mne však pouhému fotografickému řemeslu učit nenechali, měli podmínku, abych na mém vzdělanostním kontě měla alespoň maturitní absolutorium. Vzájemným kompromisem nakonec byla střední škola obchodu a služeb a podnikání, kde jsem odmaturovala mj. i z oboru kosmetiky. Fotografování jsem se nadále věnovala, ale pouze amatérsky, ve smyslu maminčina výroku: „kočenko, fotit už umíš, uč se něco jiného“.

Po maturitě jsem odešla do Prahy. Pracovala jsem pro několik kosmetických salonů, kde jsem získávala cenné zkušenosti jak v kosmetických službách, tak i ve službách manikérských a pedikérských. O těch životních zkušenostech ani nemluvě! Častokrát jsem se vracela ubrečená, rozčarovaná z osobností majitelek salonů, které pro svůj podnikatelský zisk bezhlavě plýtvaly svou emocionální vybaveností, smyslem pro spravedlnost i důstojností. Proto jsem se nakonec rozhodla zařídit si salon vlastní, nabízet svou práci a um výhradně pod mým jménem.

A proč pedikúra? Na to nejlépe odpoví můj příběh. Jednoho dne, to jsem ještě smluvně pracovala pro nejmenovaný kosmetický salon, přistoupil ke mně velmi váhavě muž v seniorském věku. Jeho chůze – našlapování – bylo už na pohled velmi bolestivé. Nečekala jsem na pozdrav a pobídla pána, aby „odložil“ svůj ostych s pocity trapnosti a pověděl mi, co jej do salonu přivádí. Pán mi ukázal svá popraskaná chodidla. Stačilo krátce pohlédnout a výzva byla na světě. Pánovi jsem vysvětlila, co mohu pro zlepšení jeho chodidel udělat, jakou metodu použiji a čím ještě pomohu od bolesti. Využila jsem vše, co jsem znala a uměla, především z oblasti medicinální pedikúry. Snad všechny druhy fréz jsem měla v činnosti, než se mi podařilo pánovo chodidla vyhladit. Když se starý pán obouval, usmíval se. Chvilku se procházel po salonu a tu ke mně přistoupil, vzal mi mé ruce do svých a sdělil se slzami v očích: „Slečno, vy máte zlaté ruce. Podívejte, nic mne nebolí, mohu jít tancovat!“

V ten okamžik jsem věděla, že budu především pedikérkou.

Patičko, Tvůj salon nese v názvu slovo „medicinální“. Co si lze pod tímto slovem ve vztahu k pedikúře představit?

Medicinální pedikúra je konkrétní ošetření nohou (chodidel) pomocí speciálního přístroje a měnitelných diamantových frézek a brusek, také se můžete setkat s názvem suchá pedikúra. Není potřebná voda k namáčení chodidel. Je to ošetření velmi účinné, nebolestivé, bezpečné a hygienické (frézky se po jejich použití sterilizují ve sterilizátorech). Tato metoda se používá k ošetření zarostlých nehtů, mozolů, otlaků, kuřích ok, popraskaných pat, ztluštělých nehtů. Především je určená pro diabetiky, neboť při provádění této metody nedochází k riziku pořezání a způsobení otevřeného poranění, venkoncem následného přenosu infekčního onemocnění.

Často přívlastek „medicinální“ laikům asociuje něco zdravovědného, nemocničního, s čímž mám spojenu další mou příhodu, tentokráte nahořklou, kdy můj salon navštívila paní, odhaduji, vyššího středního věku (50). Vizáží včetně luxusních střevíců to byla dáma, to se musí nechat. Ovšem když se z té parády vyzula, její společenská příčka se bouřlivě otřásala v základech – na prstech kuří oka, paty popraskané, co je pemza, asi netušila. Nicméně – požadavky na mé služby měla objemné, až mi byla podivná ta jednorázová péče o její zanedbané nohy. Po hodině mé odborné práce měla chodidla jako batole. Vstala z křesla, obula se do své obuvnické luxusní exotiky a s utrousením „tak díky“ odcházela. Koukala jsem za ní mrkajíc překvapeně víčky a ještě, než zmizela za dveřmi, stihla paní taktně připomenout, že ještě nezaplatila. Paní se s křečovitě našpulenými rty otočila. Pro změnu překvapeně mrkala víčky zase ona a kvikotavým hlasem opáčila: “To vám zaplatí přece zdravotní pojišťovna!!!“ Musela jsem paní vysvětlit, že je v soukromém salonu, a že možnosti zdravotní pojišťovny zde nárokovat nelze. Slíbila, že zaskočí pro peníze, ale už se neukázala, její dluh je stále zařezán na salonních futrech.

Předpokládám, že ponejvíce tvoří klientelu ženy. Anebo se mýlím?

Ano, je to tak, do salonu chodí převážně ženy, avšak muži nejsou výjimkou. Mám mezi muži i pravidelně se vracející zákazníky. Jsou jimi postarší muži, kteří vyžadují pohodlí, spokojenost a komfort v obutí, nebo mlaďoši, kterým na jejich dokonalosti těla, ke kterému patří samozřejmě nohy a chodidla, velmi záleží. Vzorek žen v mé klientele převyšuje logicky proto, že ženy chodí mimo pedikúru na manikúru, nejen klasickou. Provádím modeláže nehtů a různé formy jejich úprav, dále lakování nehtů (na nohou i rukou) v souladu s módními trendy nebo podle jedinečného přání zákaznic. Nejedna ze zákaznic si v mém salonku také dopřeje masáž končetin nebo parafínovou lázeň.

Je možné klientce/klientovi nevyhovět a službu neprovést?

V mé praxi jsem tuto situaci již musela s lítostí několikrát řešit. Je to v případech, kdy je zákaznice, příp. zákazník nemocen anebo poraněn. Mám na mysli plísně, otevřené rány a podobné patologické jevy, především na nohou. V takovém případě mou službu ze zásady neposkytnu. Poskytnu poučení a doporučím neodkladnou návštěvu dermatologa a promptní zaléčení. Až po úspěšném zaléčení může následovat moje služba. Až po té u mne uskutečněná pravidelná pedikúra může splnit jak její estetický charakter, tak charakter preventivní. Žádná pedikúra nenahrazuje dermatologa ani ortopeda.

Z krátkodobého pohledu přicházím v takovém případě o výdělek (za konzultaci si nic neúčtuji). Ale z dlouhodobého pohledu mi po zaléčení se navrátivší zákazníci dají s díkem za pravdu. Stávají se mými pravidelnými klienty. A ten, který se nevrátí? Buď je nadále nemocen, nebo přešel ke konkurenci, ale to mi líto není, protože jednou z mých zásad je nesuplovat lékaře. Chci zaručit mým klientům hygienicky čistý, ničím a nikým kontaminovaný salon, a společně s klientem se snažit o dlouhodobě udržitelný stav péče o jejich chodidla i ruce. Chci naučit klienty rozmazlovat s pravidelností svá chodidla a ruce, postupovat laskavě a bez obav o jejich či mé zdraví.

Nastala situace, že klientka/klient nebyl spokojen s pedikérskou (manikérskou) službou?

Jéžiš, doufám, že nenastala! Jinak by mne to opravdu moc mrzelo. Spokojenost mých klientů je pro mne motorem, něco jako potlesk pro herce. Víte, pedikúra je taková malá sochařina, manikúra zase výtvarné dílko, výsledkem je vždy originál, který má vytvářet u klienta jen příjemné pocity. O zvyšování jejich sebedůvěry nemluvě.

Abych neusnula na vavřínech, stále se v oboru zdokonaluji. Je pořád se čemu učit. Jinak bych po čase mohla zaspat dobu…v dnešním informačním věku je to dvojsečné – informace o nových technologiích a metodách lze sice jednoduše získat, ale i promarnit. Proto jsem také členkou České podiatrické společnosti, prostřednictvím které se řízeně vzdělávám v oboru a nechávám si mé nové znalosti a dovednosti certifikovat.